Šafrán (Crocus sativus)

Šafrán setý je nízká rostlina z čeledi kosatcovitých, vytvářející cibulovitou hlízu v zemi. Je příbuzná s okrasnými, na jaře kvetoucími krokusy.
Jako koření se používají celé nebo mleté sušené blizny. Během šestitýdenní doby kvetení se z šafránových květů ručně odstřihují blizny. Ty je potom nutné co nejrychleji usušit, přičemž ztrácejí asi 80 % své původní hmotnosti. Na 500 g šafránového koření je potřeba asi 200 000 až 400 000 blizen. Toto je vysvětlení, proč je šafrán i dnes k dostání ve velmi malém množství za poměrně vysoké ceny.
Domovem šafránu je Přední Asie. Dnes se tato rostlina pěstuje v Indii, Číně a celé oblasti Středozemního moře. Nejlepší šafrán prý pochází z vrchoviny La Mancha.
Tato vzácná rostlina byla dříve používána i jako lék. V malých dávkách uklidňuje nervy, působí proti křečím střev, astmatu, také žlučopudně a močopudně. Po větších dávkách bolí hlava, překrvují se vnitřní orgány a je jedovatý.

Užití v kuchyni

Šafrán je aromaticky trpký, hořké až kořenité chuti a barví nažluto.
Má své místo ve francouzské a španělské kuchyni, kde se přidává do rýžových pokrmů. Výborně se hodí k drůbeži a rybě.